Sbírka autíček

Je mnoho lidí, kteří se snaží vždycky něco sbírat, aby byli vášniví sběratelé. Také musím říct, že i já jsem chtěla sbírat vždycky plyšové medvídky, jenomže když jsem se dozvěděla, že by to bylo opravdu hodně náročné na místo, tak jsem si to rozmyslela. I když jsem měla moc ráda plyšové medvídky a panenky Barbie, tak jsem se nakonec rozhodla, že budu sbírat pouze panenky Barbie, které jsou na objem takové menší. Protože doma jsem také měla tři opravdu ohromné medvědy, kdy jeden měřil tak snad metr a půl. A už jsem je neměla kde skladovat, takže jsem tyto medvědy ze sbírky potom darovala do dětského domova, kde určitě měli lepší využití a děti měly radost.

Potom tady byl můj dědeček, který sbíral právě krabičky od sirek a také modely aut. Abych se přiznala, tak dědeček měl opravdu tolik sirek a tolik aut, že to nešlo snad ani spočítat. Když jsem se potom svého dědečka ptala, kolik asi kusů má sirek anebo kolik má modelů aut, tak mi řekl, že dohromady by to dala snad tak čtyři anebo pět tisíc kusů. Úplně jsem byla v šoku. Ale zase na druhou stranu musím uznat, že oni měli opravdu veliký dům, který byl dříve statek, takže dědeček měl vlastně v bývalé garáži sbírku aut a také krabiček od sirek.

Musím říct, že jsem se také dědečka potom ptala, jaké autíčko má doma asi nejcennější, řekl mi, že je to takové zelené, malé a že prý je z roku 1920. A není to sice úplně klasické auto, ale je z nějakého plechu anebo z nějakého ohebného materiálu, ale docela pak vzdáleně připomíná auto. Také mi řekl, že z webu na internetu objednává další modely aut, protože se sbírkou vůbec nechce přestat, prý chce dojít do počtu deset tisíc kusů autíček. Opravdu nevím, jak to udělá, protože opravdu si nedokáže představit, kdo tyto kusy modelů autíček půjde počítat. Já to rozhodně nebudu, protože si myslím, že u padesáti kusů už by mě to nebavilo počítat a přestala bych.